Hlavně, že teče! Neměli bychom ale chtít od piva víc? 

„Vařeno za měsíčního svitu na jižních svazích, v levém horním rohu jemná acidita.“ Dobře, tohle můžeme skutečně považovat za přehnané. Testování piva a jeho chutí je ovšem seriózní disciplína, která může otevřít brány do zcela jiných „pivních“ vod. Dnes se blíže podíváme na to, proč bychom v našem půllitru měli hledat například vůně, chutě, říz nebo závěr. 

Abychom se mohli posunout k samotné disciplíně pivní degustace, je potřeba si jasně říct, bez jakých základů se neobejdeme. Sebelepší pivo bude urážet i naprosté amatéry, pokud vyteče ze špinavých trubek. Pravidelná sanitace je prostě základ. Stejnou péči by měl mistr výčepní věnovat i sklu, do kterého tekuté zlato čepuje. Je-li vše v pořádku, můžeme konečně zasednou za degustační prkénko a začít objevovat. V této chvíli se z každého z nás stává takový malý Kolumbus.

Dneska ti to sluší! 

Než ochutnáme, dopřejme si chvilku času a prozkoumejme barvu. Pěkně proti světlu. Tak nám nic neunikne. Je pivečko průzračné, zakalené, má sedliny? Stačí jeden pohled a zkušenému pivaři je jasné, jak se vzorek vařil i filtroval. Odborníci často uchylují k barevné stupnici jednotek EBC. Díky ní poznáme, jestli barvička odpovídá pivnímu stylu. 

Pokud se někdy dostaneme do skupiny opravdových znalců, je pravděpodobné, že se s hodnocením vzhledu nesetkáme. Postupně se od něj totiž upouští. Buďme k sobě ale upřímní. To, co se nám nelíbí, nechceme. Pokud dostaneme na stůl škopek, který vypadá jako špatně nalitá malinovka, rozhodně to na chuti nepřidá. Neházejme tedy barvu i vzhled za hlavu. 

Kamarádi, tady něco voní! 

Vůně neboli aroma je neodmyslitelnou součástí pivní degustace. Pivo se může skutečně rozvonět do nepředstavitelných detailů. Prvně bychom se měli zaměřit na intenzitu. Ta prozradí kvalitu, druh i obsah alkoholu. Do našich čichových ústrojí se postupně dostane i závan chmele. Prozradí ho jemné tóny květin, citrusů a mnohdy také bylinek. Zapomenout nesmíme ani na kvasinky. Ty není potřeba blíže představovat. Vyznačují se výraznou esterovou vůní.

Tak co? Chutná? 

Konečně chuť. Hned po prvním doušku nám bude jasné, s čím máme tu čest. Jít můžeme ale výrazně hlouběji. Pivo nám dokáže naservírovat nespočet chutí. Hledat musíme hořkost. Ta podtrhuje všechny ostatní odstíny bohaté pivní palety. Sladkost většinou prozrazuje zbytkový cukr z kvašení. Pokud cítíme kyselost, měli bychom zpozornět. Pokud nepijeme určitý speciál, škopek raději vraťme. Pivo totiž nemusí být zcela v pořádku. 

Poválet na jazyku, ale neplivat!

Angličtina trefně označuje tento krok jako „Mouthfeel“, tedy pocit v ústech. Nespěchejme. Dejme vypitému doušku šanci se pořádně projevit. Zde můžeme ohodnotit plnost těla nebo třeba texturu. Je pivo lehké a svěží? Máme zrovna na jazyku těžký kousek, který se hodí do zimních časů? Každé má něco do sebe, jen mu musíme dát prostor. 

V poslední fázi se můžeme setkat s něčím, o čem se tradují legendy i pějí písně. „Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní. Řízni, řízni, řízni, ať to má ten švuňk!“ Ano, řeč je o řízu. Sami se zamysleme nad tím, co by bylo pivo, pokud by ho nemělo. Odborníci označují říz jako nasycenost. Tedy jak moc je pivečko plné CO2. Projevuje se v bublinkách, pěně, při pití. Chce to najít zlatý střed. Přesně ten bod, kdy odendáme půllitr od úst a poneseme ikonické „AAACHHH“. 

Závěrem 

Degustace piva a analýza chutí i vůní, to je běh na dlouhou trať. Pokud budeme trpěliví, dokáže nám pivo nabídnout mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Rozloučit se ale chceme odlehčeně: „Když je žízeň, chutná dobře téměř každý škopek.“ Na zdraví, přátelé!