Kyselost je taky chuť. Co všechno můžeme čekat od souru? 

Někdo ho miluje, jiný zase nenávidí. Pro někoho vítaná změna, pro jiného zase kažení piva. Sour je ale trend, který je díky malopivovarům na vzestupu. Malina, jahoda, mango, chutí najdeme skutečně hodně. Pojďte si s námi otevřít lednici, načněte si jedno ovocné a přečtěte si, co to ten Sour vlastně je a co k němu třeba zakousnout. 

Kyseláček, kyseláč, ovocňák, Sour. Tento druh piva, který oceníme převážně za teplých letních dnů, už si od pivařů a pivařek vydobyl mnoho přezdívek. My se dnes pokusíme potopit do husté pěny ovocných piv se silně kyselou příchutí. Podíváme se na zrání, čepování i ovoce, které se do plechovek s označením „Sour“ dostává nejčastěji. Mnohdy by nás dokonce mohlo překvapit, jak širokou paletu chutí máme možnost po pití kyseláče zažít. Pojďte s námi k výčepu, dneska se „lejou“ Soury! 

Kyseláč není nadávka, to je životní styl 

Mnoho lidí nedá dopustit na jejich hořký ležáček. Někteří ale zároveň ocení změnu, kterou Sour pokaždé zaručeně přinese. Dostat ovšem dobrý kyseláč nemusí být vždycky zrovna jednoduché. Kouzlo skvělé chuti je totiž ve slově balanc. Sládek musí mistrně vyvážit kyselost s přirozenou sladkostí sladu. Pivo nesmí být příliš sladké a zároveň příliš kyselé. Pokaždé navíc musí vyniknout chuť ovoce, které zaujímá dominantní postavení. Zní vám to složitě? Není divu! Práce se Sourem vyžaduje roky zkušeností. My ochutnávači máme práci podstatně jednodušší a stačí nám na ni dva prsty, i když, někdo umí plechovku načít i jedním. 

S kyseláčem si dá sládek na čas

Zatímco mnoho piv obecně může být připraveno na naražení po poměrně krátké době, u Souru si zpravidla počkáme. Kyselá piva totiž v procesu zrání mohou zůstat měsíce, někdy dokonce roky. Není tedy divu, že se častokrát tato náročná příprava promítne i do ceny. Výsledek za to ovšem stojí. V takto náročném procesu uvolní pivo veškeré své chutě a dokáže rozvinout svůj aromatický potenciál. Pod tento fakt se musíme podepsat. Po krátkém zasyčení při otevírání plechovky může Sour provonět celý lokál. 

Franto, dáme si utopence?

Vepřové, zelíčko a bramborový knedlíček. Typická neděle u babičky, kde se navíc k tomuto svátečnímu jídlu téměř pokaždé načne plnější ležáček. Dalo by se ale přistoupit i ke kyseláči? Někomu to sice sednout nemusí, to je jasné, Soury mají ale díky své plnosti a ovocném tónu ideální vlastnost nabourávat bohatou chuť mastných a tučných jídel. Díky takové malině můžeme z nedělního oběda „vytřískat“ nezapomenutelný zážitek. 

Chutě pralesů 

Jak jsme si již řekli, Soury mohou do svého základu zapojit i ovoce. To tak krásně zvýrazní přirozenou sladkost a kyselost. Mnoho pivovarů se vydalo cestou ovoce sezónního. Najdeme tak plechovky s obalem plného jahod, malin, ale také třeba rybízu. Často se navíc potkáme s mixováním chutí. Pivovary proto volí kombinace typu jahoda/liči, mango/maracuja nebo rybíz/malina. Možnosti jsou ale prakticky neomezené. Stačí se nebát a zapojit fantazii. 

Při čepování se nám díky ovoci může také stát, že na sklenici zkrátka pivní čepici nevykouzlíme. Pokud je v pivu ovoce až moc, do čtyřky nám nateče spíše ovocné pyré. Neházejme ovšem vidle do žita. Jeden nebo dva kousky tohoto stylu nikoho neurazí. Mnohdy navíc lidé k této ovocné „bombě“ inklinují více. 

Závěrem 

Sluší se říct, že každému pivaři chutná něco jiného. Pokud ale rádi experimentujeme a nebojíme se výzev, Soury by měly v naší lednici zaujmout místo v základní sestavě. Všem sládkům, kteří se této královské disciplíně věnují, moc děkujeme. Díky jejich odvaze můžeme ochutnávat piva, která si na nic nehrají. Jsou prostě výjimečná.