Není pivo jako pivo. Jaký styl sedne vám?

Jak se říká: „Tisíc lidí, tisíc chutí!“ U Piva toto rčení platí dvojnásob. Někdo je věrný ležáčku, jiný zase holduje svrchně kvašeným dobrotám. Jedni by nepozřeli nic, co není vyrobené v Plzni, druzí rádi experimentují s chutěmi kyselého ovoce. Pivních stylů máme na pultu opravdu hodně, a to je dobře. Dneska si představíme několik základních. 

Lager ležící, spící.

Jára Cimrman bohužel klasický ležák nevymyslel. Na patentovém úřadě ho předběhl Němec Josef Groll. Tomu se podařilo v Plzeňském Prazdroji uvařit naprostou legendu, která je dnes právem považována za nejpopulárnější pivo vůbec. Ležák se tak rázem stal stylem, kterému dnes neholduje pouze Evropa, ale celý svět. Pivo plzeňského typu mohl vymyslet pouze pravý Čech. Cimrman může tedy klidně ležet. Groll se určitě musel cítit být spíše Čechem. 

Pro výrobu klasického ležáku musíme použít světlý ječný slad. V našich končinách běžně k sehnání. Ten musíme sušit při nízké teplotě, a to samé platí i pro kvašení. Zde bychom neměli přesáhnout hranici 15 °C. Kvasinky v tomto případě rády klesají a vytváří sediment. Proto se můžeme setkat s označením „spodní kvašení“. Po cca 7 dnech je pivo připraveno na cestu do ležáckého tanku. V tomto 4°C pokojíčku vydrží nejméně 4 týdny. A pak? Na zdraví! 

A teď pěkně z vrchu

Svrchní kvašení se dnes těší velké popularitě. Ať už si objednáme na stůl Ale nebo třeba Portera, každé pivečko mělo základ ve horních patrech spilky. Na rozdíl od ležáku zde kvasinky pracují při vyšší teplotě, a to až 20 °C. Zpravidla pak „svrchňáci“ zrají kolem tří týdnů. Tahle doba se ale může protáhnout.

Hey Porter! Nebo spíše Stout?  

Porter, nebo Stout? Dnes nemá smysl tato dvě označení odlišovat. Uspokojit bychom se mohli s vysvětlením, že v dávných dobách byl Stout poněkud plnější a luxusnější verzí Porteru. V současnosti je pravděpodobně nejznámějším zástupcem stylu Stout irský rodák Guinness. Když v roce 1759 Arthur Guinness uvařil tento tmavý poklad, neměl pravděpodobně tušení, že bude k roku 2023 pivovar produkovat přes 82 milionů hektolitrů piva ročně. Pro porovnání, Plzeň zvládla v roce 2013 9,7 milionu hektolitrů. 

Guinness sám o sobě tvoří standard v dublinských hospodách a barech. Jeho plnou chuť se sladko-hořkými tóny si můžeme vychutnat prakticky na každém rohu. Tohle pivo ale prorazilo i v ostatních zemích včetně USA. A na jaký detail si výrobci potrpí? Testovací otázka zní: „Jakou má Guinness barvu“? Nebudeme vás napínat, je to rubínová.

Amerika v plechu 

Američané rozjeli výrobu kraftových piv ve velkém. Nejčastěji se můžeme za louží setkat s plechovkami klasického stylu Ale. American Pale Ale se vyvinul ze svého anglického předchůdce. Je pozoruhodné, že se tak stalo až na konci 20. století. Tehdy pivovar Sierra Nevada Brewing Company uvařil poctivé americké pivo. Použil k tomu řádné americké chmele, které se vyznačují drsnou hořkostí, ale také výraznou aromatickou složkou.

Vzhůru do Indie

Na závěr si představme styl, bez kterého se dneska malopivovary neobejdou. Bavíme se zde o pivu IPA, které se stalo mezi lidmi neskutečně oblíbeným. Příběh jeho vzniku snad ani nemůže být poetičtější. Při cestě do Indie na konci 18. století převáželi anglické lodě vývozní pivo. To v sudech ale leželo déle, než mělo, a navíc při vyšší teplotě. Ejhle, IPA byla na světě. Dnes ji pivaři vyhledávají převážně pro její plné tělo a úžasný květinový nádech. 

Pokrok nezastavíme

Uvařit jakékoli pivo chce lásku a péči. Děkujeme ale hlavně těm, kteří mají odvahu pustit se do něčeho nového a neznámého. Bez nich by byla pivní scéna chudá. Takže ctěné dámy, ctění pánové, děkujeme a na zdraví!