S kamarády na jedno. Samotnému mi tolik nechutná.

Pití je odjakživa společenskou záležitostí. Lidé se scházeli a aby jim řeč lépe utíkala, rádi si přiťukli korbelem. U piva se setká celá plejáda osobností a lidských osudů. Oslava hokeje, narozenin, narození potomka. Kluci proberou holky, holky proberou kluky. U toho našeho českého zlata se to zkrátka povídá samo. Bylo ale pivo vždycky tmelem společnosti? 

Má vůbec cenu pokládat si otázku, zdali je pivo společenským fenoménem? Zkusme se podívat na fotky z našich studijních let nebo se zamysleme, co jsme včera drželi v ruce při pátečním setkání s přáteli. Většina lidí bere pití piva jako společenskou událost. Mnohdy se tak stává, že i kdybychom si to jedno orosené dát nemuseli, beztak si ho na stůj objednáme. Pivo se tak zakořenilo do naší kultury, že i pouhá myšlenka na vyvrácení a přeřezání těchto kořenů bolí. Je ovšem tento úkaz něčím novým? Pojďme se podívat více do historie. 

Vědci dokázali díky archeologickým nálezům potvrdit, že naši předci si ve výrobě piva vcelku libovali. Mělo ovšem daleko více sakrální význam než dnes. Pivo se konzumovalo během festivalů, kde se uctívali bohové i vrcholní představitelé tehdejší společnosti. Jedno má však přeci jen tato vzdálená historie společné se současností. Pivo donutilo lidi se scházet a socializovat. Tento význam si udrželo až do dnešních dnů. 

Můžu si přisednout?  

Najdou se pochopitelně tací, kteří si svůj škopek rádi vychutnají v rohu a sami. Většina ale vstupuje do dveří oblíbeného lokálu s jasným úmyslem: potkat kamarády, probrat život, postěžovat si na politickou situaci i se zasmát přiblblým vtipům. To všechno se provádí mnohem snadněji, když si čas od času svlažíme hrdlo chmelovým mokem. Přeci jen, při povídání vyschne v krku, a to není zdravé, no ne? 

Pivu tak vděčíme z části i za dobu, ve které žijeme. Naše kultura, společenství, to vše nějakým způsobem souvisí s potřebou lidí se potkávat. Socializace ovšem není samozřejmostí, a tak není divu, že je potřeba, jak se říká: „Jít štěstíčku trochu naproti.“ Pivo a alkohol obecně se tak objevovali na celé řadě sešlostí, festivalech, oslavách i jiných veřejných akcích. Lidé se více uvolnili a zábava mohla začít. Zde je přímý důkaz toho, že naše civilizace musela z nějaké vzejít. Ani dnes se zábava alkoholu nevyhne. 

Obřady a festivaly 

Pivo se hojně konzumovalo i během obřadů, kdy se vzdával hold bohům i vysoce postaveným osobám. Pití alkoholu se tedy v jistých částech světa bralo jako posvátné gesto. Mnoho lidí přirovnávají tento zvyk rituálům, jakým je například kouření indiánské dýmky míru. Koneckonců, i dnes se po šarvátce s kamarádem nejlépe udobříme u pěkně vychlazeného půllitru. Každá neshoda většinou končí slovy: „Šéfe, tohle piš na mě!“

Postavení sládků ve společnosti 

Dnešní postavení sládků ve společnosti není vůbec zlé. Kdyby si založili politickou stranu, okamžitě by si mohli začít rozdělovat ministerstva. Na sládky bylo vždy pohlíženo s úctou a respektem. Středověk, který byl sám o sobě poměrně tvrdou lidskou epochou, nabízel sládkům mnoho privilegií. Pivo bylo v té době více než voda, a to už jen z toho důvodu, že jeho pití bylo zdravotně bezpečnější. Sládci se tak například těšili daňovým úlevám. Jako obchodníci měli rozhodující slovo a mnoho zemědělců na nich bylo závislých. Doufejme, že váženost lidí, kteří se živí tímto krásným a poctivým řemeslem, jen tak nevymizí. 

Závěrem

Pivo z našeho společenského života jen tak neodteče, i kdybychom se o to snažili sebevíce. Lidé si zkrátka k tomuto nápoji vybudovali vztah, který nemá jinde obdoby. Přestože občas někdo přežene svou míru a chová se silně antisociálně, většina z nás si při jednom vychlazeném oddychne, popovídá s přáteli a užije si chvilku svobody. Panuje také názor, který rozšířil jeden z nejznámějších pivařů a kotelníků Tomáš Babula. Ten pravil: „Kdyby politici řešili spory u píva, nebyly by války.“ Amen. 

Vážení přátelé, na zdraví a brzy na viděnou.